Ředitelka:dolejsi.lucie@skolaklic.cz
Zástupce ředitele:  m.kyselovska@email.cz
 
Ředitelka:  602 313 517
1. stupeň:  487 521 560
2. stupeň:  702 035 692
{FUNC getTitle() FUNC}

Brighton - Erasmus+

Mgr. Zuzana Brotánková

A to jste věděli, že máte také pravý mozek? Také učitelé se musí učit

V srpnu 2017 jsem se jako učitelka ze ZŠ a MŠ Klíč zúčastnila čtrnáctidenního vzdělávacího kurzu v  Brightonu. V přímořském městě na jihu Anglie jsem se společně s dalšími padesáti pedagogy z celého světa učila, jak lépe učit.

Co dělá učitele učitelem? A co ho dělá dobrým učitelem? Je to červený diplom z pedagogické fakulty? Je to oblíbenost u žáků, nebo naopak jejich respekt hraničící se strachem? Jsou to dobré známky, které žáci získávají v testech, a kterými se poté chlubí na vysvědčení, nebo je to úspěšnost odchovanců v přijímacích zkouškách na vyšší stupně vzdělávání? Jak docílit toho, aby žáci zvládli průchod vzdělávacím systémem, a zároveň se nemuseli otrocky šprtat? Jak přispět tomu, že ze školy budou odcházet mladí lidé nejen s nově nabytými vědomostmi, ale také s dobrým pocitem, že roky prosezené v lavicích nebyly život vysávající tortura, ale že jim škola skutečně dala něco, co jim pomůže obstát ve světě venku?

S těmito výzvami se musí při své práci vypořádat všichni učitelé, ať už žijí v Čechách, v Německu, Rakousku, Itálii nebo Japonsku. Vzdělávací prostředí v jednotlivých částech světa je jistě různé, přesto se ale během čtrnáctidenního kurzu ukázalo, že učitelé všude řeší ve své podstatě ty samé problémy.  Univerzální recept na jejich řešení určitě nenajdeme. Jsou ale metody, které mohou posloužit jako dobrý pomocník či průvodce. Jednou z nich je metoda CLIL.

Do Brightonu se během prvních čtrnácti dní v srpnu sjelo na padesát učitelů, kteří se účastnili pěti různě zaměřených vzdělávacích kurzů. V mé skupině bylo společně se mnou celkem 10 učitelů, kteří se přijeli seznámit s metodou propojující výuku cizího jazyka s výukou dalších předmětů. Mým cílem bylo naučit se, jak učit občanskou výchovu na druhém stupni základní školy společně s angličtinou.

Během takové hodiny by se žáci měli naučit to, co po nich požaduje kurikulum předmětu občanská výchova (například dovednost správně popsat svou rodinu a její členy, vědět, co je to neúplná rodina, co je to rozšířená nebo nukleární rodina) a zároveň rozvíjet své jazykové kompetence (umět komunikovat ve skupině při řešení společného úkolu, osvojit si novou slovní zásobu, procvičit se v poslechu – to vše v angličtině).

Způsobů, jak tohoto propojení dosáhnout, je celá řada, od krátkého přepnutí do angličtiny a zpět do češtiny, až po vyučovací hodinu vedenou výhradně v cizím jazyce. Jednotliví učitelé z mé skupiny měli s metodou CLIL rozdílné zkušenosti. Pro některé byla zcela nová, jiní už podle ní vyučují několik let a do Brightonu přijeli proto, aby se v její aplikaci zdokonalili, nebo si utřídili vlastní poznatky.

Každý den jsem ve škole trávila dobu od devíti hodin ráno do  tří odpoledne. Kromě teoretických základů jsme se učili i na praktických příkladech, kdy jsme si sami vyzkoušeli, jaké to je být žákem, jenž se učí prostřednictvím té které metody. Přestože jsem po čtrnácti dnech odjížděla s šanonem plným poznámek a materiálů a s hlavou neméně napěchovanou novými myšlenkami, nutno přiznat, že atmosféra v hodinách byla povětšinou velmi příjemná a uvolněná, dokonce ani ukázková hodina mnou vždy velmi obávané chemie nebyla takovým utrpením, jaké bych předpokládala.

English Language Centre (ELC) kromě vlastní výuky zajišťuje také odpolední či večerní společenský program. Zájemci se tak mohli zúčastnit společných výletů na Seven Sisters, do Oxfordu nebo Londýna, zacvičit si společně jógu nebo zhlédnout film v letním kině na pláži. Čtrnáctidenní pobyt tak byl také skvělou příležitostí procvičit si komunikaci v cizím jazyce a seznámit se s lidmi z jiných zemí. Výjimečnou příležitost srovnat to, jak se žije (a učí) u nás a jak v Japonsku, jsem měla díky spolužačce Chisato, která přiletěla až z Osaky. Všichni jsme se cítili trochu trapně, když jsme si stěžovali na přeplněné třídy (já jsem si vlastně nestěžovala, protože na Klíči máme ve třídě nanejvýš 18 dětí), a Chisato nám skromně oznámila, že v Osace sedí v jedné třídě 35 až 45 žáků.

Kromě metody CLIL nás v ELC učili také o postupech užívaných vyznavači systému tzv. „evidence based teaching“ (EBT), čili česky edukace založené na důkazech. Tento systém je založen na výzkumech učebních metod a s nimi souvisejících výsledků. Pracuje s myšlenkou, že spíše než systémem pokus-omyl nebo „takhle se učilo vždycky, a naše generace taky není blbá“, mělo by se při výuce vycházet z toho, co „prokazatelně funguje“. Tradiční výuka například velmi málo pracuje – zjednodušeně řečeno – s pravou polovinou mozku, která má na svědomí vizuální vnímání, emoce, kreativitu. Během kurzu jsme se tak mimo jiné učili, jak do výuky zapojit více obrazové reprezentace informací pomocí náčrtků, grafů nebo různých diagramů.

Výjezd do Brightonu v mnoha směrech předčil má očekávání. Samozřejmě během oněch dvou týdnů nastaly chvíle, kdy jsem si říkala, že „tohle už přece vím, proč nás tu zdržují takovými základy, k čemu to je?!“ Ani v nejmenším ale nelituji jediného dne, který jsem v Anglii strávila, snad jen toho posledního, kdy jsme musela zůstat zalezlá v posteli, stižená atakou téměř smrtící rýmy. Učitelství se může snadno proměnit v nezáživnou, rutinní práci, učitel snadno zanevře na děti, které neposlouchají, rodiče, kteří si pořád jen stěžují, nebo společnost, která ho nedoceňuje. Proto pokládám za mimořádně důležité se neustále vzdělávat, každý další kurz, každé další školení má magickou moc vlít učiteli zase trochu krve do žil, povzbudit ho v jeho práci a motivovat k tomu, aby se nenechal semlít a nevyhořel. Alespoň u mě to tak funguje určitě. Je konec srpna a já už se nemůžu dočkat toho, až se první zářijové pondělí otevřou dveře budovy školy a nahrnou se sem všichni ti opálení a odpočatí mladí lidé, a budeme se zase navzájem učit. 


 Následující novinkaPředchozí novinka